Ústavní soud potvrdil právo zvlášť zranitelných obětí na bezplatnou právní pomoc
Ústavní soud nám potvrdil právo zvlášť zranitelných obětí na bezplatnou právní pomoc
Advokátní kancelář SÝKORA & KANIA, advokátní kancelář, s.r.o. dosáhla významného úspěchu před Ústavním soudem při zastupování zvlášť zranitelné oběti trestného činu. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 2136/26 vyhověl ústavní stížnosti podané zakládajícím partnerem advokátní kanceláře a zrušil rozhodnutí policejního orgánu i státního zastupitelství, která odmítla přiznat odměnu zmocněnce ustanoveného k bezplatnému zastupování zvlášť zranitelné oběti.
Podstata sporu spočívala v otázce, zda lze osobě, která byla po celou dobu trestního prověřování považována za zvlášť zranitelnou oběť, zpětně odejmout práva s tímto postavením spojená pouze proto, že trestní řízení následně skončilo odložením věci s tím, že nebyl zjištěn trestný čin. Orgány činné v trestním řízení dospěly k závěru, že pokud se později ukáže, že ke spáchání trestného činu nedošlo, osoba nikdy nebyla obětí ve smyslu zákona o obětech trestných činů a státu tak nevzniká povinnost hradit náklady jejího právního zastoupení.
Ústavní soud tento výklad jednoznačně odmítl. Zdůraznil, že smyslem § 3 odst. 1 zákona o obětech trestných činů je zajistit, aby každá osoba, která se legitimně jeví jako oběť trestného činu, mohla až do prokázání opaku plně využívat všechna práva, která jí právní řád přiznává. Tento princip se podle Ústavního soudu vztahuje i na právo zvlášť zranitelné oběti na bezplatné zastupování zmocněncem. Není proto přípustné, aby bylo toto právo posuzováno zpětně až podle výsledku trestního řízení.
Ústavní soud výslovně uvedl, že jestliže se osoba v době prověřování legitimně jevila jako zvlášť zranitelná oběť a nebylo prokázáno zneužití jejího postavení, nelze jí dodatečně odejmout práva, která během řízení vykonávala. Stejně tak nelze advokátovi odmítnout odměnu za poskytnuté právní služby pouze proto, že výsledkem prověřování byl závěr, že trestný čin nebyl spáchán.
Nález má mimořádný význam zejména pro ochranu zranitelných osob v trestním řízení. Ústavní soud upozornil, že opačný výklad by mohl mít odrazující účinek na oběti trestných činů. Ty by se mohly obávat oznámit podezření na trestnou činnost nebo využít právní pomoc advokáta z obavy, že v případě neúspěšného výsledku řízení ponesou náklady zastoupení samy. Takový přístup by podle Ústavního soudu popíral účel právní úpravy a oslaboval ochranu obětí, kterou zákon sleduje.
Ústavní soud současně zdůraznil význam právní jistoty a předvídatelnosti pro samotné oběti i jejich zmocněnce. Právo na bezplatnou právní pomoc musí být podle jeho názoru reálné a vykonatelné již v okamžiku, kdy oběť pomoc potřebuje, nikoliv až po skončení trestního řízení.
Rozhodnutí představuje důležitý precedens pro budoucí ochranu práv zvlášť zranitelných obětí. Potvrzuje, že stát nemůže zpětně zpochybňovat procesní práva, která osobě náležela v době, kdy byla na základě zákona považována za oběť trestného činu. Výjimkou mohou být pouze případy zjevného zneužití postavení oběti, například situace, kdy by osoba vědomě a nepravdivě obvinila jiného z trestné činnosti.
Pro naši kancelář představuje tento nález nejen významný procesní úspěch, ale především potvrzení zásady, že ochrana zvlášť zranitelných obětí nesmí být pouze formální. Práva garantovaná zákonem musí být skutečně dostupná a efektivně vymahatelná. Ústavní soud nyní jasně vymezil, že právo zvlášť zranitelné oběti na bezplatnou právní pomoc patří mezi základní procesní záruky, které nelze dodatečně zpochybňovat podle výsledku trestního řízení.
