Náhrada nemajetkové újmy
Ochrana osobnosti a právo na její ochranu jsou pojmy hojně užívané a s novou právní úpravou stále častěji u soudu nárokované. Co se za těmito pojmy skutečné skrývá? Jaké má poškozený možnosti obrany proti neoprávněnému zásahu do jeho práv? Co vše může v rámci této obrany požadovat? Na tyto a další dotazy odpovídá následující článek.
Osobnostní práva jsou v nejobecnější rovině zakotvena Listinou základních práv a svobod, dle které platí, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. V soukromoprávní rovině jsou pak osobnostní práva upravena občanským zákoníkem, kdy platí, že chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv, každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého a že ochrany požívá zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Tolik k pozitivně-právnímu vymezení pojmu osobnostních práv.
Co však dělat v situaci, kdy jsou tato práva porušena?
Primárním zájmem dotčené osoby je samozřejmě vždy ukončit daný zásah, pokud trvá. Dle občanského zákoníku má každý právo domáhat se, aby bylo od neoprávněného zásahu do jeho osobnostních práv upuštěno, resp. aby v něm nebylo pokračováno a aby byly odstraněny následky tohoto zásahu. Prostředkem takové obrany je žaloba na ochranu osobnostních práv, a to žaloba zdržovací a odstraňovací.
Zásahem do osobnostních práv vznikne poškozenému újma. Škůdce má povinnost odčinit škodu majetkovou i nemajetkovou, kdy v rámci nemajetkové újmy je povinen odčinit také vzniklé duševní útrapy. Mezi nemajetkovou újmu se dále zpravidla řadí bolestné a ztížení společenského uplatnění, kategorie duševních útrap je poměrně nová. Duševní útrapy představují psychickou bolest poškozeného, vnitřní mučivé pocity, jež mají vazbu na jednání škůdce. Ačkoliv je na prokazování duševních útrap nahlíženo skepticky, často bývají doprovázeny i fyzickými projevy (pláč, koktání, spánková porucha apod.), kdy tyto dokazování usnadňují.
Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Typickým druhem satisfakce za způsobenou nemajetkovou újmu je omluva poškozeného, kdy soud na návrh dotčené osoby určí, jakým způsobem má být provedena (např. písemně, prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků apod.). Pouhá omluva však většinou nepředstavuje satisfakci dostatečnou. V takovém případě je nemajetková újma odčiněna v penězích. Není vyloučena ani kumulativní satisfakce omluvou (či jiným činem) a peněžitou náhradou.
Při stanovení výše a způsobu přiměřeného zadostiučinění se přihlíží ke konkrétním okolnostem daného případu, soudy zejména zohledňují míru úmyslu škůdce, použitou lest, zneužití závislosti, obavy poškozeného apod.
Výše náhrady nemajetkové újmy tak není zákonem striktně stanovena. Pro stanovení náhrady je třeba nejprve nemajetkovou újmu materializovat, ocenit ji. V případě bolestného a ztížení společenského uplatnění se za účinnosti předchozího občanského zákoníku aplikovala vyhláška Ministerstva zdravotnictví o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Za současného občanského zákoníku je tato vyhláška zrušena, a stanovení výše odškodného je ponecháno na volném uvážení soudce. Přesto k danému vydal Nejvyšší soud metodiku, která pomůže soudcům s výpočty, kdy metodika bodově ohodnocuje jednotlivé zdravotní potíže a odvozuje hodnotu bodu od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok/vznikla bolest. V případě náhrady za způsobené duševní útrapy je volné uvážení soudce zcela bez omezení, bez jakékoliv podpůrné metodiky.
Vodítkem pro konkrétní výpočet náhrady za způsobenou nemajetkovou újmu je také rozhodovací praxe vrcholných soudních institucí. Ústavní soud se ve svém nálezu například vyjádřil k funkcím náhrady nemajetkové újmy, kdy primární funkcí je dle něj funkce satisfakční, další je pak funkce preventivně-sankční. Dle Ústavního soudu musí rovněž dojít ke zohlednění zavinění při určení výše náhrady nemajetkové újmy, kdy: „Základním smyslem relutární náhrady je smysl satisfakční, přičemž potřeba finanční satisfakce narůstá v přímé úměře s mírou zavinění původce zásahu, neboť vyšší mírou zavinění je vždy neoprávněnost zásahu do osobnostních práv zesílena (je zesílena křivda, za niž má přijít zadostiučinění). V tomto směru lze dojít až k závěru, že v případě zlého úmyslu (záměru) na straně původce neoprávněného zásahu by měl soud svůj odsudek nad tímto společensky i právně zvlášť odsouzeníhodným chováním vyjádřit právě citelným určením výše peněžitého zadostiučinění.“ Z tohoto názoru Ústavního soudu lze dovodit vstřícný postoj k peněžitým satisfakcím, které by měly plnit i preventivní funkci a jejich výše by tak neměla být zanedbatelná.
Ústavní soud rovněž uvedl, že pro stanovení povinnosti nahradit nemajetkovou újmu není důležité zavinění, když stanovil, že: „…občanskoprávní sankce vzniká na objektivním základě, její nastoupení nevyžaduje zavinění, a tato odpovědnost nemůže být proto vyloučena ani důkazem omluvitelného omylu apod. Vzniklá nemajetková újma na osobnosti postižené fyzické osoby je pro ni stejně závažná bez ohledu na to, jednal-li původce zásahu zaviněně či nikoliv. Subjektivní prvek zavinění má význam toliko při určování výše náhrady nemajetkové újmy.“ Tímto Ústavní soud vyjádřil nadřazenost samotné újmy před způsobem jejího vzniku, resp. zaviněním.
Ze stávající judikatury lze vyvodit vstřícný postoj vrcholných soudních institucí k peněžitým náhradám nemajetkové újmy, konkrétní výše však závisí vždy na konkrétním soudci.
Nejistota ohledně výše případně přisouzeného zadostiučinění při nemajetkové újmě odrazuje značnou část poškozených a ti tak tuto neuplatňují před soudem. V případě řádně připraveného žalobního návrhu, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dané věci, které zpravidla řeší konzultace, však lze tyto obavy zcela eliminovat a soudy nyní často přiznávané nemajetkové újmy bez obav nárokovat.
