Úraz způsobený v průběhu sportovního zápolení
Sport se stále rozvíjí a vyvíjí, do podvědomí veřejnosti se dostávají nové disciplíny a obecně lze říci, že se sport těší velké oblibě. Sport na profesionální úrovni se v dnešní době zaměřuje z velké části na diváka, snaží se jej zaujmout. Atraktivita sportu je odvislá od neustále se zlepšujících sportovních výkonů, větší razantnosti, dravosti a z části i zvyšující se agresivity. Právě požadavek na atraktivitu sportu je stěžejní příčinou nutnosti řešit oblast odpovědnosti sportovců právně a dívat se na některé situace vzniklé při sportu z pohledu práva. Ačkoliv lze odpovědnost sportovců posuzovat také z pohledu trestního práva, pohled občanského práva přináší rozřešení odpovědnosti za vzniklou újmu na úrovni soukromoprávních vztahů.
Odpovědnostní vztahy ve sportu jako takové se tak moc neliší od jiných odpovědnostních vztahů, sport je přece jen součástí běžného života a je právem regulovaný stejně jako jeho jiné součásti. Ve sportu však odlišujeme odpovědnost disciplinární a odpovědnost právní. V této souvislosti tak při sportovních úrazech přichází v úvahu porušení dvou skupin pravidel, a to pravidel sportovních a pravidel právních. Zatímco sportovní pravidla nastupují nejdříve, jelikož regulují samu sportovní činnost, pravidla právní nastupují až následně, po důkladnějším hodnocení. Obě skupiny pravidel jsou však ve vzájemné interakci.
České právní prostředí nevěnuje sportovnímu právu a sportovně-právní odpovědnosti příliš velkou pozornost. Především právně sportovní doktrína dlouho zaostávala za praxí a začala se vyvíjet až mnoho let po prvních sporech spjatých s touto problematikou řešených před soudy. Ačkoliv česká doktrína není v oblasti sportovního práva a odpovědnosti sportovců, zejména co do kvantity, bohatá, je zřejmá její kvalita, poněvadž soudobí autoři se této problematice věnují detailně a s nadšením. Problematika sportovního práva se tak začíná pomalu dostávat do širšího povědomí.
Z hlediska právní úpravy se český právní řád vydal cestou úpravy sportovního práva a související odpovědnosti sportovců v rámci obecných ustanovení občanského práva. V českém právním řádu tak nenalezneme samostatnou kodifikaci. Nicméně je třeba zdůraznit, že rozsáhlá rekodifikace občanského práva zakotvila dříve vyvozené judikaturní závěry a tyto odpovídají také judikaturním závěrům v rámci sportovně-právní odpovědnosti.
Judikatura v této problematice není příliš četná a její vývoj byl velice pozvolný. Postupně se však formovala pravidla, která z obecných přešla až v konkrétnější vymezení podmínek odpovědnosti sportovců.
Nejvýraznější judikaturní počin je třeba spatřovat v Rozhodnutí Nejvyššího soudu, kdy v konkrétním případě skutková podstata sporu spočívala ve zranění žalobce (poškozeného) způsobeném žalovaným (škůdcem) během soutěžního sportovního fotbalového utkání. Ke zranění došlo zákrokem nepovoleným fotbalovými pravidly a následkem byla mnohočetná zlomenina pravé dolní končetiny žalobce. Žalobce se v řízení domáhal náhrady škody na zdraví. Nejvyšší soud k tomuto uvedl, že porušení prevenční povinnosti nezakládá odpovědnost objektivní, poněvadž se jí lze zprostit přihlédnutím ke konkrétním okolnostem vzniku škody. Soud se zabýval prevenční povinností vzhledem k charakteru fotbalu a shledal fotbal sportem dynamickým a kontaktním. Již z povahy sportu samotného vyplývá možné riziko zranění. Účastník sportovního utkání si tak musí být vědom rizika zranění a dané akceptovat. Pokud již ke zranění dojde, musí být posuzováno nejen porušení pravidel hry, nýbrž také okolnosti tohoto porušení. Nejvyšší soud tak zdůraznil, že každé porušení sportovního pravidla neznamená bez dalšího porušení prevenční povinnosti. Pouze porušení určité intenzity či vybočující z běžného způsobu hry znamená její porušení. V opačném případě by mohla být vyvolána přílišná opatrnost hráčů, a tím i ztrátu atraktivnosti fotbalu jako takového. Nejvyšší soud také zdůraznil, že protiprávnost skutku nelze posuzovat dle závažnosti následků, které jsou z části dílem náhody. Za exces lze považovat pouze jednání zjevně vybočující z běžného způsobu hry.
Tímto rozhodnutím Nejvyšší soud předestřel v české judikatuře zcela nový pohled na řešení civilněprávní odpovědnosti sportovců za sportovní úrazy. Pohled akcentující individualitu konkrétního porušení pravidla pro zohlednění, zda došlo k porušení prevenční povinnosti škůdce, znamená významný krok směrem k praxi v této problematice vyspělých států, především Německa a Rakouska.
Zároveň výše uvedené rozhodnutí přináší řadu možností nejen pro profesionální sportovce, ale také pro sportovce rekreační, jelikož nejen profesionální sport přináší řadu zranění, která jsou již za hranicí sportovních i právních pravidel.
Ať se dostanete do situace, kdy Vám bude ve sportovním „zápolení“ způsobená z Vašeho pohledu již nepřiměřená újma a budete chtít po škůdci za tuto přiměřenou náhradu, nebo se dostanete do situace, kdy budete v pozici škůdce, a bude po Vás požadována náhrada za způsobenou újmu, obraťte se na naši advokátní kancelář, odborně Vám situaci zhodnotíme, navrhneme možná řešení a připravíme veškeré podklady pro smírné řešení věci či případný úspěšný soudní spor.
